Naši hrdinové jdou ze školy, včera se byli podívat u Jamiho v bytě….

Andrea: Jami, máte docela slušnej byt, co? Jak jste k němu přišli? To dneska přeci není sranda sehnat byt.

Jami: Hm..no my jsme ho dostali v rámci integračního programu.

Andrea: Integračního programu?! Co to je?

Jami: To je takový program asi vlády ČR, který je pro lidi jako my, co dostali azyl. Mohli jsme si požádat o byt, no a dostali jsme ho.

Pavla: Hele, to je docela slušný, dostat takovej bejvák. Co jste ještě dostali?

Jami: No, už nic, jenom jsme ještě mohli chodit na kurzy češtiny...ale to pro mě stejně nebylo, já jsem se naučil ve škole a na mámě a tátovi to moc stop nezanechalo...Já vlastně úplně nevím, co se tou integrací myslí.

Pavla: Hele a to ti přijde správný, že jste měli takovýhle výhody? To kvůli vám třeba nedostali byty Češi...

Magda: Nech toho, dyť si to představ, že bys musela utéct a nemohla se pak už vrátit domů a musela bys tam všechno nechat. Když emigrovali Češi po šedesátýmosmým, tak jim tam taky někdo musel pomáhat, ne?

Jami: No promiň, taky jsme se na ten byt načekali v několika hroznejchch uprchlickejch táborech...ale vím, že to není sranda dostat tady byt, jsme za to moc vděčný.

Magda: Ale ta integrace, no to znamená, jako že se tady máte nějak zapojit, nebo tak něco, ne?

Jami: Asi je to tak myšlený...no zapojit se snažíme, ale naši nemůžou sehnat práci, tak je to dost těžký.

Pavla: No to bych řekla, že se máte zapojit, když jste dostali byt a můžete tu zůstat, tak se aspoň hezky snažte, ne?

Magda: Možná se tou integrací myslí, že byste se nám měli nějak přizpůsobit, že jo? Nemůžete se přeci chovat úplně jinak než Češi, když tady chcete žit....

Jami: Já nevim, prostě jsem si na některý věci zvyknul a na některý ne, ty se snažim dělat dál tak, jak jsem byl zvyklej doma. No a taky samozřejmě nechci nějak vybočovovat, z toho můžou být problémy. Ale co pořád já? Jsou tady taky jiný „cizinci”, ne?!