• O co jde v dialogu "Jak jsme se ocitli v ČR? "

Dialog se snaží nastínit často nelehké zkušenosti, které uprchlíci zažívají při odchodu ze své vlasti. Uprchlíci, kteří z důvodů válečného konfliktu nebo jiného typu pronásledování musí zemi opustit, čelí velmi složitým situacím. Často není vůbec snadné se ze země dostat, někdy to je legální cestou zcela nemožné. Taková akce je často spojena s velkým nebezpečím, někdy i přímým ohrožením na životě.

Jami je jediný z naší party, kdo tuto zkušenost má. A jak je vidět, nechlubí se s ní právě rychle. Ostatní děti se ho ptají až při výletě v uvolněné atmosféře a je zřejmé, že jim taková zkušenost připadá skutečně jak z jiného světa.

Ve skutečnosti je tomu opravdu tak, že lidé o způsobu svého příchodu resp. přechodu hranic neradi mluví; především tehdy, jedná-li se o zkušenost nepříjemnou a navíc ilegální. Jsou si vědomi toho, že jejich postup není standardní a také nechtějí vzpomínat na stres, který prožili. V případě uprchlíků ze vzdálených zemí, jako je právě např. Jamiho Irák, je obvyklé, že cesta probíhá různými dopravními prostředky a rozhodně nevede přímočaře k cíli.

• Co je...?

Ne/legální migrace: Způsoby, jakými se do České republiky mohou dostat uprchlíci, jsou legální (zákonné) nebo nelegální (protizákonné). Záleží na tom, z jaké země člověk prchá, do které země se chce dostat, jaké k tomu potřebuje dokumenty a finanční prostředky. Základními překážkami pro legální vycestování resp. pro legální vstup na území hostitelského státu je např. obtížné nebo nemožné získání víza, absence cestovního dokladu, pronásledování ze strany státních orgánů vlastní země, jejichž zájmem je zabránit emigraci svého nepohodlného občana, neznalost podmínek pro cestování do zahraničí nebo nemožnost takové informace získat.

Obchod s lidmi („trafficking“): Všude tam, kde nelze svého cíle dosáhnout legální cestou, nastupují nelegální praktiky. V souvislosti s uprchlictvím je tento pojem úzce spjat.

Mezinárodní Úmluva o nadnárodním organizovaném zločinu definuje obchod s lidmi jako „Najímání, přepravu, převoz, přechovávání nebo přijetí osob za účelem zneužívání za pomoci hrozby, použití síly nebo jiných forem donucení, za pomoci únosu, podvodu, uvedení v omyl nebo zneužití moci či stavu bezbrannosti nebo pomocí předání nebo přijetí plateb či výhod. Zneužívání zahrnuje přinejmenším zneužívání prostituce jiných, jiné formy sexuálního zneužívání, nucenou práci nebo poskytování služeb, otroctví, nebo podobné praktiky jako nevolnictví nebo odnětí orgánů. Česká republika ratifikovala Úmluvu v roce 2002 a obchodování s lidmi je definováno v trestním řádu ČR.

Obchodování s lidmi, které také můžeme nazvat novodobým otroctvím, je celosvětově rozšířený fenomén. Jeho výskyt podporují především nerovnováha mezinárodních ekonomických vztahů, chudoba, tolerance k porušování lidských práv a politická nestabilita v zemích původu, nedostatečná informovanost veřejnosti i obětí a nedostatečné právní vědomí, posunutý systém hodnot ve společnosti, přílišná orientace na principy tržního chování a mýtus lehkého a pokojného života v bohatších zemích, vysoká poptávka po levném, prodejném sexu a po levné pracovní síle v cílových zemích a často i nejrůznější formy genderové či rasové diskriminace.

Přesně statisticky vyjádřit rozsah tohoto problému není snadné, a proto se odhady počtu obětí značně liší. Různé mezinárodní studie uvádějí , že ročně je celosvětově obchodováno 700 tisíci až 2 miliony osob, přičemž 300 až 500 tisíci osob je každoročně obchodováno v rámci Evropy. Odhaduje se, že celosvětový roční příjem z obchodu s lidmi se pohybuje mezi 8,5 až 12 miliardami EUR. Podle nejaktuálnější studie Mezinárodní organizace práce (ILO) je na celém světě 12,3 milionu osob obětí nucené práce, přičemž z tohoto počtu je 2,4 milionu osob zároveň obětí obchodu s lidmi za tímto účelem. Roční zisky pachatelů jsou pak odhadovány na 31,6 miliard dolarů. Zisky z obchodu s lidmi jsou srovnatelné s příjmy z prodeje drog nebo zbraní, přičemž riziko dopadení a potrestání je neúměrně nižší (zdroj MV ČR).

Převaděčství („smuggling“): V případě uprchlíků, kteří mají při pohybu mezi státy často velmi omezené možnosti, je okamžitě „po ruce“ jedna z forem obchodování s lidmi – převaděčství. Za účelem získání zisku zprostředkují převaděčské gangy cestu ze země do země prakticky komukoli a kamkoli. Ceny jsou většinou nepřiměřeně vysoké, navíc převaděči svým „klientům“ většinou zabaví nebo zfalšují cestovní doklady, nepodávají jim dostatečné a pravdivé informace, podmínky, za jakých cesta probíhá, jsou nedůstojné a nelidské.

Evropská unie – Schengen: Dnem vstupu ČR do EU přestaly být na hranicích ČR a sousedících zemí vykonávány celní kontroly, hraničním kontrolám se osoby překračují české hranice nicméně ještě několik let nevyhnou. Po stejnou dobu bude možné překračovat hranice pouze na oficiálních hraničních přechodech. Souvisí to s procesem začleňování ČR do tzv. Schengenského systému. V Schengenské smlouvě, která byla podepsána 14. června 1985 v Schengenu, se Belgie, Francie, Lucembursko, Německo a Nizozemí zavázaly, že postupně odstraní hraniční kontroly na společných hranicích a zavedou svobodu pohybu pro všechny osoby, které jsou občany signatářských členských států, ostatních členských států nebo třetích zemí. Schengenská úmluva byla podepsána pěti výše uvedenými státy 19. června 1990. Úmluva stanovuje konkrétní podobu a garance pro realizaci svobody pohybu.

Přesné datum plného členství ČR v Schengenu není možné v současné době stanovit. Zatím se zdá pravděpodobné, že k odstranění hraničních kontrol rozhodně nedojde před koncem roku 2006. Konečné rozhodnutí učiní Rada EU na základě přísného posouzení, které bude prováděno mj. na základě kontrolních návštěv týmu expertů, přičemž každá členská země bude posuzována odděleně. Příslušnému rozhodnutí bude předcházet splnění několika podmínek, které zaručí, že veřejná bezpečnost občanů nebude ohrožena. Jedná se v první řadě o zajištění stejně efektivní kontroly nových vnějších hranic EU jako je tomu v případě současných vnějších hranic

Třetí země: Označení pro nečlenské státy EU.

Třetí bezpečná země: Označuje zemi, která není ani domovským státem uprchlíka, ani státem, kde žádá o azyl; v souvislosti s uprchlickou problematikou je to označení pro stát, přes který vedla cesta žadatele o azyl a ve kterém mohl požádat o azyl dříve než v cílové zemi. Označení bezpečná znamená, že jsou zde dodržována základní lidská práva, země má demokratické zřízení a je schopna vést azylovou proceduru. V současné době neexistuje oficiální seznam tzv. bezpečných zemí.

Karanténa: Doba většinou tří týdnů, které musí ze zákona strávit ten, kdo v České republice požádá o azyl, v separaci. Jsou mu provedena zdravotní vyšetření na infekční choroby, je podroben identifikačním úkonům (sejmutí otisků prstů). Po tuto dobu nesmí opustit „přijímací středisko MV ČR“.

Dublinská úmluva: Úmluva o odpovědnosti smluvních států za posuzování žádostí o azyl, uzavřená mezi členskými státy ES v r. 1990, vstoupila v platnost v roce 1997. Stanoví kritéria, podle nichž lze pro každý azylový případ určit smluvní stát, který odpovídá za azylové řízení. Umožňuje, aby se žádosti o azyl postupně nezkoumaly ve více smluvních státech, nebo aby se žádný z nich nepovažoval za odpovědnou stranu.

Zajišťovací zařízení pro cizince: Zařízení MV, ve kterém jsou soustředěni cizinci pobývající na území ČR nelegálně. Pokud nepožádají o azyl a je zjištěna jejich totožnost, jsou vyhoštěni z ČR; ti, kteří požádají o azyl, jsou po určité době převezeni do klasického uprchlického tábora.

• Téma

Jak je již výše uvedeno, uprchlíci přicházejí na území ČR legálně i nelegálně. Po vstupu do EU se ČR stala hůře dostupnou, především vzhledem k přijetí Dublinské úmluvy; na druhou stranu je ČR jako členský stát EU atraktivnější destinací. Nicméně překážky jsou natolik výrazné, že zatím počet nově příchozích žadatelů o azyl oproti minulým rokům spíše klesá.

První zásadní podmínkou, kterou většinou musí žadatel o azyl splnit pro legální vstup na území ČR, je získání víza (v případě, že existuje mezi ČR a zemí původu vízová povinnost, což ve většině případů ano). To, jestli může člověk vízum skutečně získat, je ovlivněno více faktory.

Rozhodující je skutečný důvod opuštění vlasti a jeho způsob. Jedná-li se o promyšlený a plánovaný krok a není-li člověk ohrožen bezprostředně na životě nebo není-li ohrožena jeho svoboda, pak má možnost se dostatečně připravit, tzn. např. se i vybavit vízem. Pokud se však jedná o útěk před akutním nebezpečím nebo před dlouhodobým a trvalým pronásledováním a tlakem, pak jsou samozřejmě prioritou jiné věci než vyřizování víza. Dalšími důležitými faktory jsou infrastruktura domovské země, její rozloha a dostupnost zastupitelského úřadu ČR, finanční možnosti uprchlíka a také jeho informovanost o legálních a jiných způsobech, jak dosáhnout cílové země.

Situace se velmi liší v závislosti na tom, z jaké země uprchlík pochází. Např. lidé z republik bývalého Sovětského svazu cestují do ČR často na základě turistického víza a o azyl požádají až po jeho vypršení. Ti, kterým se nepodaří vízum získat před vstupem na území, mohou o něj požádat při vstupu na území ČR (na letišti nebo na hraničním přechodu; otázkou zůstává, nakolik jsou při jeho získání úspěšní).

Bohužel, je stále velmi mnoho těch, kteří přicházejí na území ČR nelegálně. Rozhodnutí podstoupit nelegální cestu je téměř vždy činěno pod tlakem okolností a nemožnosti jiné volby. Nelegálně přicházeli do ČR např. uprchlíci z Čečenska, kteří neměli možnost požádat o vízum na ambasádě ČR v Moskvě, neboť se do ní nemohli dostat. Rovněž běženci z Číny, kteří často ani nevědí, kde se nacházejí, přicházejí bez dokladů. Ty jim zabavili převaděči a zároveň předali informaci, že jsou již v Německu. Každý příběh je něčím specifický a to, co jsou lidé ochotni přestát s vidinou lepšího života, je někdy neuvěřitelné. Nemohu nevzpomenout na stále se opakující situaci na portugalském pobřeží, kde se každý den snaží vylodit desítky uprchlíků z Afriky. Přijíždějí naprosto vyčerpáni, na vratkých plavidlech, někteří neumějí plavat a v příboji zahynou dřív, než dosáhnou břehu. Většina z těch, kteří požádají o azyl, stejně neuspěje. Dalším otřesným příkladem jsou kamiony, ve kterých se ve stísněných podmínkách, bez vzduchu, stravy a vody a bez možnosti vyjít ven pokoušejí uprchlíci dostat do všech států EU; někteří přitom zemřou udušením.

• Příběhy a příklady

Příběh 1
Před několika lety v zimě byla na Šumavě nalezena skupinka vyčerpaných běženců ze Srí Lanky. Někteří z nich měli těžké omrzliny a musely jim být amputovány prsty na rukou a nohou. Do této situace se bezpochyby dostali s „pomocí“ převaděčů. Muži dostali v ČR po krátké době humanitární azyl.

Příběh 2
Pan X z Iráku přijel do ČR pozemní cestou nelegálně v kamionu přes Ukrajinu. Několik týdnů nejedl nic jiného než brambory a vodu. V ČR čeká na azyl už skoro 4 roky.

Příběh 3
Rodina XY z Arménie byla do ČR vyhoštěna ze SRN, kde 5 let žádali o azyl. Vzhledem k novinářské činnosti manžela byli přesvědčeni, že azyl získají; v SRN oba rodiče pracovali, děti chodily do školky, všichni se naučili německy. Německý soud jim nakonec azyl neudělil a oni museli vycestovat. V ČR se opět snažili začít znovu a pracovat, což bohužel po dobu 1 roku nesměli. Po 2,5 letech bezvýsledného čekání se rozhodli pro nelegální opuštění ČR , jejich další osudy nejsou známy.

Příběh 4
Mladá Číňanka byla zadržena na území ČR jako nelegálně zde pobývající cizinka a umístěna do zajišťovacího zařízení pro cizince. Muži, kteří ji do ČR přivezli, jí řekli, že se nachází v Německu. Ihned po zadržení požádala o azyl, neuměla si dost dobře představit, o co se jedná, ale takhle jí to prý poradili. Vyprávěla o tom, že od dětství byla sirotek, žila sama ve vesnici, kde nikoho neměla. Muž z města jí nabídl, že ji dostane do Evropy. Všechno zařídil. Za jakou cenu, to nikdy nezmínila. Po umístění do uprchlického tábora za pár týdnů zmizela neznámo kam.

Příběh 5
Čečenské rodiny, které nedostaly azyl v Polsku, přišly žádat o ochranu do ČR.Přišly pěšky přes polsko-české hranice. Po několikaměsíčním až několikaletém čekání na rozhodnutí o azyl se mnoho z nich rozhodlo pěšky přejít „zelenou hranici“ do Rakouska. Někteří z nich dostali v Rakousku azyl, někteří byli vráceni zpět do ČR.

Poslední aktualizace 30.03.2007

• Zdroje

Internet:
http://www.businessinfo.cz/
http://www.migraceonline.cz/
http://www.mvcr.cz/