• O co jde v dialogu "Stejně si to nedokážu představit"?

Děti v dialogu narážejí na problém, který má mnoho tváří a podob a na který v dnešním světě neexistuje jednoznačná odpověď. Dělí se tady o své důvody, které je přivedly až do České republiky. Často to byla velmi složitá rodinná situace nebo dokonce tragédie, které do bohatších částí světa přivádějí Suong, Jamiho i Olgu. V dialogu se můžeme seznámit s konkrétními příběhy dětí a přiložený text nabízí poněkud obecnější pohled na fenomén migrace.

• Co je...?

Migrace: Označení pro geografický pohyb jedinců nebo skupin, tj. pro mobilitu lidí v užším nebo širším geografickém prostoru. Motivy migrace mohou být ekonomické, ekologické, náboženské, národnostní, politické, válečné konflikty, živelní katastrofy aj. - migrace mezinárodní - označuje pohyb mezi státy
- migrace vnitřní - pohyb uvnitř jednoho státu
- dobrovolná / vynucená
- legální / nelegální

Imigrace: Směrem dovnitř, imigrovat = přijít někam, přibýt odněkud (z historie zemí českých např. imigrace Slovanů na dnešní české území).

Emigrace: Směrem ven, emigrovat = odejít odněkud (pobělohorská emigrace, židovská emigrace za 2. sv. války atd.) především z donucení.

Exil: Vyhnanství zejména z důvodů politického, náboženského, národnostního aj. pronásledování.

Azyl: Útočiště, ochrana před pronásledováním.

Cizinec: Obecné označení pro někoho, kdo nepochází „odsud“, kdo se odlišuje, samotnými cizinci často vnímáno jako negativně zabarvený pojem, dle zákona o pobytu cizinců občan jiného státu. V lidovém pojetí, bohužel, často i někdo, kdo již sice má české občanství, ale je přijímán stále jako někdo odlišný – někdo, kdo není náš, protože prostě není Čech.

Cílová země: Země, která je cílem migrace.

Tranzitní země: Země, kterou migrant pouze „prochází“.

• Téma

Migrace obecně
Migrace neboli pohyb osob je odvěkým, stále existujícím a všudypřítomným fenoménem. Migrace probíhá, aniž bychom si jí nějak významně uvědomovali, a často sami migrujeme z místa na místo – za prací, za studiem, na dovolenou. Migrace je něco, o čem se v dnešní době hodně diskutuje. Lidé z tzv. třetích zemí světa (Afrika, Asie, Jižní Amerika, východní Evropa) se přirozeně snaží najít lepší práci, živobytí a perspektivu mimo své domovské státy. Lepší život hledají především v rozvinutých zemích EU, Severní Ameriky či Austrálie.

V současném světě žije mimo svou vlast, zemi, kde se narodili nebo jejímiž jsou občany, asi 175 milionů lidí (což jsou zhruba 3% světové populace). Za posledních 25 let se počet těchto migrantů více než zdvojnásobil. Podle statistik OSN ročně přibývá okolo 2 až 5 milionů osob žijících mimo svou vlast. Rozmístění migrantů ve světě je velmi různé. Více než polovina z nich (okolo 60%) odchází do rozvinutých zemí, druhá polovina pak zůstává v zemích s rozvíjejícím se hospodářstvím. Sedm nejbohatších zemí světa (Německo, Francie, Velká Británie, Itálie, Japonsko, Kanada a USA) má na svých územích asi jednu třetinu světové populace migrantů. Přestože více jak polovina migrantů směřuje do vyspělých zemí Evropy a Spojených států, ze zprávy Evropské komise vyplývá, že počet uprchlíků v jednotlivých zemích Evropy je výrazně menší než v některých rozvojových zemích, sousedících s krizovými oblastmi. Např. Velká Británie přijímá ročně okolo 80 tisíc žadatelů, zatímco Pákistán jich v důsledku válečného konfliktu v Afghánistánu v roce 2002 přijal okolo 2 milionů.

Jedním z nejpalčivějších problémů spojených s migrací je migrace nelegální. Důsledkem „vysoké poptávky“ ze strany obyvatel méně vyspělých států po životě ve státech vyspělých jsou i stále restriktivnější opatření nebo přinejmenším opatření regulující vstup cizích státních příslušníků na území. Pokud se však některá, jinak vysoce atraktivní země, stane takto obtížně dostupnou (např. přísné vízové podmínky, finanční náročnost, restriktivní legislativa), narůstá velmi rychle počet nelegálních migrantů, tzn. lidí, kteří se chtějí do dané země dostat anebo pobývat na jejím území bez platných dokladů nebo bez povolení k takovému pobytu. Nelegální migrace znamená také široké sítě převaděčů a mafií, zkrátka nelegálních praktik, které nastupují všude tam, kde je velká touha nebo životní nutnost na straně jedné a takřka nepřekonatelná bariéra na straně druhé. Celkový počet ilegálních migrantů na území členských států Evropské unie je v současnosti odhadován na 3 – 6 milionů osob. Riziky nelegální migrace jsou především nezákonný zisk jejích organizátorů, nelidské podmínky transportovaných, a také ekonomické a sociální dopady této činnosti na celou společnost „hostitelského“ státu.

Migrace v ČR
Vzhledem k tomu, že se Československo a následně Česká republika otevřela světu po dlouhé době teprve v roce 1989, je i pro nás fenomén migrace a uprchlictví něčím novým, někdy i obávaným. Navíc je česká společnost v důsledku historického vývoje (holocaust, odsun sudetských Němců, 40 let komunistické izolace, rozdělení Československa,) stále velmi homogenní a cokoli nového vnímá s jistou nedůvěrou (minority tvoří pouhá 4% populace). Demografická situace však jasně ukazuje, že Česká republika potřebuje a bude potřebovat migraci už jenom proto, aby tu byl dostatek ekonomicky aktivního obyvatelstva. Snaha posílit pracovní trh a strukturu populace vůbec je patrná všude v Evropě. Např. ČR ztrácí každým rokem 20 000 obyvatel. Téměř 90% cizinců, kteří žijí legálně na území ČR, je přitom v produktivním věku (15 – 59 let), což je výrazně více než u české populace. Snahou je však imigraci co nejvíce regulovat a trendem je též aktivní výběr „žádaných“ migrantů, tj. např. kvalifikovaných odborníků, nejlépe v „perspektivním“ věku a s rodinou.

Statistiky
V České republice žilo k 31. 12. 2005 278.312 cizinců, z toho 110.598 cizinců s trvalým pobytem, 167.714 cizinců s některým z typů dlouhodobých pobytů nad 90 dnů (tj. přechodné pobyty občanů EU a jejich rodinných příslušníků, dále víza nad 90 dnů a povolení k dlouhodobému pobytu občanů zemí mimo EU). Největší skupinu těchto tzv. dlouhodobě legálně usazených cizinců tvoří Ukrajinci (cca 90 000), Slováci (cca 50 000), dále jsou to občané Vietnamu (37 000), Polska a Ruska (obojí okolo 18 000), dále pak Německa, Bulharska Moldavska, Spojených států a Číny. Údaje o nelegální migraci jsou dostupné pouze za rok 2004, kdy bylo odhaleno cca 27 000 osob, jež nelegálně pobývaly nebo vstoupily na území ČR. Počet imigrantů v ČR je ve srovnání se zeměmi západní Evropy či Severní Ameriky stále pod průměrem. Tam se podíl migrantů na celkovém počtu obyvatel pohybuje nejčastěji mezi 5 – 10% (u nás cca 2,8%). Navíc většina imigrantů v ČR pochází z jazykově a kulturně blízkých oblastí a vyznačuje se poměrně vysokou kvalifikovaností – značná část imigrantů pochází ze zemí bývalého SSSR či jihovýchodní Evropy. Největší mimoevropskou enklávou v ČR jsou pochopitelně Vietnamci, kteří se ovšem vyznačují ekonomickou soběstačností a též díky poměrně dlouhé tradici této migrace i relativně dobrou znalostí českého prostředí. Např. Nizozemí, Francie či Španělsko se oproti tomu potýkají s faktem, že většina imigrantů jsou prchající z rurálních oblastí Afriky. Pro ně je život v urbanizované společnosti západního typu skutečným „kulturním šokem“,neboť se vyznačují se vysokou mírou negramotnosti!

Důvody a prevence migrace
Výše byly vyjmenovány některé základní důvody migrace. Vedle nejčastějších důvodů ekonomických (chudoba, rozpad ekonomiky „zdrojové“ země, nízká úroveň mezd, nízká životní úroveň aj.), u nás z minulosti velmi dobře známých důvodů politických či náboženských a všeobecně známých i uznávaných důvodů typu válečného konfliktu či živelních katastrof, eventuálně nemocí či handicapu (tzv. humanitární důvody), se stále větší množství lidí dává do pohybu z důvodů ekologických či lépe řečeno enviromentálních.

Existují teorie, podle nichž se v důsledku globálního oteplování, změn klimatu a z toho vyplývajících ztrát zemědělské půdy, zdrojů obživy apod. v horizontu několika desítek let mohou dát do pohybu i stovky milionů lidí, ne-li miliardy. Uvědomme si, že většina obyvatel planety žije v tzv. rozvojových zemích zpravidla situovaných v oblastech nestabilních nejen co do své politické a ekonomické situace, ale též co do oblasti životního prostředí. Je jasné, že bohaté země Severu nemohou takové množství migrantů vstřebat a v zájmu své stability musí většímu a nárazovému přívalu migrantů bránit. Je ovšem jasné, že jen represe nestačí a stále častěji se objevují v tzv. zdrojových zemích migrace programy financované vládami „cílových zemí“ zacílené na podporu místního hospodářství, informační servis o podmínkách legálního pobytu a rizicích nelegální migrace apod.. ČR např. v současné době financuje podobné programy v Arménii a Gruzii.

Poněkud spornou praxí jsou pak tzv. programy řízené migrace (i v ČR, kde se týká občanů Kazachstánu, Běloruska, Ukrajiny, Moldavska, Chorvatska, Bulharska, Srbska a Černé Hory). Na jedné straně jsou tyto programy zaměřeny na odborníky konkrétních zemí, kterým je umožněna jednodušší cesta k práci i k pobytu a lepší uplatnění v bohatší zemi, jež má z takové imigrace snadno pochopitelný prospěch, na straně druhé se hovoří o „odlivu mozků“, který jejich zemím původu ještě dále ublíží a logicky povede k jejich dalšímu propadu spojenému s další a již nekontrolovanou migrací. Je zřejmé, že oblast migrace bude stále žhavějším tématem vyžadujícím stále větší koordinaci a společně vyznávaná a vykonávaná pravidla, užívané způsoby prevence apod. všech zemí, jichž se imigrace týká.

• Příběhy a příklady

Na příkladech rodin našich hrdinů jsme viděli, jak těžko lze posoudit míru dobrovolnosti odchodu ze země původu do neznáma s vidinou lepšího života, většího bezpečí apod. Nakolik je odchod vynucený ztrátou půdy, prostředků k obživě či hrozbou pronásledování dobrovolný a nakolik vynucený? Na následujícím příkladu si ukážeme, že někdy je hlavním problémem nikoliv samotný odchod, ale nemožnost návratu.

Paní Nali zabili manžela. S dvěma malými dětmi a jedním na cestě byla nucena uprchnout a skrývat se společně s příbuznými několik týdnů v horách před vládními vojáky, kteří její menšinu systematicky pronásledovali. V horách se jí také narodilo i třetí dítě - syn. Těžký porod v těžkých podmínkách se všemi předchozími zážitky vedl k tomu, že paní Nali duševně onemocněla. Také její novorozený syn se potýkal s řadou zdravotních problémů. Poté, co bylo v zemi uzavřeno příměří a přijeli pracovníci nevládních humanitárních organizací, přihlásili příbuzní paní Nali u jedné z nich. Ta zajistila transport paní Nali, její sestry a dětí do České republiky a zde následnou zdravotní pomoc, v zemi zničené válkou jinak nedostupnou. Když už se zdálo, že stav paní Nali i jejího syna je stabilizovaný a že se budou moci vrátit domů, vypukl konflikt nanovo. Rodina se v tu chvíli nemohla vrátit, i kdyby chtěla sebevíc. Paní Nali ztratila i kontakt se svými příbuznými, neví, co se s nimi stalo. I díky tomu se její stav opět zhoršil. Paní Nali je zcela odkázána na pomoc lékařů a své sestry, která se stará i o její děti. Protože válečný konflikt není důvodem k udělení azylu, nemohou jej získat a mají nyní tzv. vízum za účelem strpění, které jim ovšem neumožňuje přežívat ani na úrovni životního minima. Jsou tedy podporováni nevládními organizacemi a jednorázovými příspěvky Ministerstva vnitra. Doufají, že jim bude udělen trvalý pobyt z humanitárních důvodů a jejich situace tak bude stabilizovaná alespoň co do jejich práv a povinností.

Poslední aktualizace 30.03.2007

• Zdroje

Odborná literatura:

Baršová, A. & Barša, P. (2006). Přistěhovalectví a liberální stát: imigrační a integrační politiky USA, západní Evropě a Česku. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav.

Internet:

Centrum pro integraci cizinců – www.cicpraha.org

Člověk v tísni – projekt Varianty – www. varianty.cz – odborné texty ke stažení

www.migraceonline.cz

www.mvcr.cz