• O co jde v dialogu "Co jste vlastně zač?"

Politické či vojenské rozdělení hranic často způsobí, že se v jednom státě najednou ocitnou příslušníci různých etnik, které hovoří různými, navzájem nesrozumitelnými jazyky. I když obě etnika žijí na daném území již dlouhá staletí (mnohdy i tisíciletí, jako například Poláci na Těšínsku), politickým aktem se najednou příslušníci jedné národnosti ocitnou ve státě, jehož úřední jazyk je jim vlastní, a druhá etnická skupina ve státě, který její jazyk jako úřední neuznává.

Stejně jako Češi, kteří migrovali z nejrůznějších důvodů do zahraničí (Rumunsko, Chorvatsko, Jižní Amerika, USA apod.), snaží se i někteří jiní cizinci uchovat v nové zemi svůj mateřský jazyk a další kulturní tradice i přesto, že se zde cítí dobře a žijí zde spokojeni. Každý stát jim může v takovém úsilí pomáhat a to nejen proto, že na to mají příslušníci různých národností lidské právo, ale také proto, že tím podporuje rozvoj multikulturního prostředí, potenciál lidské společnosti. Ne nadarmo se říká: „Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem.“ Lidská práva a právo výuky v cizím jazyce, výuky cizího jazyka může být zakotveno i v zákonech. V České republice je právo národnostních menšin (příslušníků odlišných etnik žijících tradičně, či intenzivně na území ČR) zakotveno v zákoně o právech příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů.

• Co je...?

Kurzy cizích jazyků: Jistě není třeba příliš rozepisovat, kolik příležitostí dnes máme učit se cizím jazykům. Tato výuka je však přizpůsobená tomu, že cizí jazyk není náš mateřský. Neprobíhá tak do hloubky, tak intenzivně a tak rychle. Můžeme také jezdit na stáže do zahraničí, na pracovní či studijní stáže. Při pobytu v novém prostředí se často jazyk můžeme naučit rychleji. Příslušníci různých národností však v ČR často žijí tradičně a svůj jazyk (pro ně mateřský, pro nás cizí) by potřebovali rozvíjet daleko intenzivněji než Češi. Proto mají na výuku jazyka vyšší požadavky.

Krajanské organizace a kurzy mateřského jazyka: Pokud cizinci žijí ve své nové zemi delší dobu, začínají postupně většinou pociťovat potřebu chránit dědictví svých původních tradic. Pokud to umožňuje legislativa státu, ve kterém žijí, sdružují se a zakládají nejrůznější krajanské organizace (organizace osob narozených ve stejném regionu, zemi). Tyto organizace snadněji získávají od státu finanční a jinou podporu pro udržování tradic své rodné kultury. Samy organizace si mohou na tuto činnost vydělávat vlastním úsilím. Mezi jejich činnosti patří například organizace kulturních či sportovních akcí, finančních sbírek, jednání s místním zastupitelstvem i se státem, realizace dětských táborů pro děti , jazykové kurzy (také mateřské školky, školy) pro své krajany, aby děti cizinců, které se narodily v nové zemi, nezapomínaly mateřský jazyk svých rodičů.

Zákon o právech příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů: Tento zákon 273/2001Sb. Byl schválen dne 10. 7. 2001. Vychází z principů demokratického a právního státu, principu ochrany lidských práv (tedy i práv na národnostní či etnickou identitu), zaručuje příslušníkům národnostních menšin právo na účinnou účast v kulturním, společenském a hospodářském životě a ve veřejných záležitostech, zvláště těch, které se týkají národnostních menšin. Zákon vymezuje základní pojmy (národnostní menšina a její příslušník), v druhé hlavě práva příslušníků národnostních menšin (dále jen NM). Je v něm výslovně uvedeno, že: „Z příslušnosti k národnostní menšině nesmí nikomu vzejít žádná újma.“ Zákon zaručuje právo na svobodnou volbu národnosti příslušníků různých etnických skupin, jejich svobodu sdružování, právo na účast při řešení záležitostí, které se NM týkají, právo na užívání jména a příjmení v jazyce NM, právo na vícejazyčné názvy a označení, právo na užívání jazyka NM při úředním styku a u soudu, právo na užívání jazyka NM ve věcech volebních, právo na vzdělávání v jazyce NM, právo na rozvoj kultury NM, právo na rozšiřování a přijímání informací v jazyce NM. Dále a podrobněji jsou ještě práva příslušníků NM upravena například v zákoně o přestupcích, v zákoně o obcích, o volbách do zastupitelských úřadů obcí i krajů, o krajích, školském zákoně,zákoně o Hl. městě Praze apod.

Příslušník národnostní menšiny podle zákona 273/2001Sb.: Národnostní menšina je společenství občanů České republiky žijících na území současné České republiky, kteří se odlišují od ostatních občanů zpravidla společným etnickým původem, jazykem, kulturou a tradicemi, tvoří početní menšinu obyvatelstva a zároveň projevují vůli být považováni za národnostní menšinu za účelem společného úsilí o zachování a rozvoj vlastní svébytnosti, jazyka a kultury a zároveň za účelem vyjádření a ochrany zájmů jejich společenství, které se historicky utvořilo. Příslušníkem národnostní menšiny je občan České republiky, který se hlásí k jiné než české národnosti a projevuje přání být považován za příslušníka národnostní menšiny spolu s dalšími, kteří se hlásí ke stejné národnosti.

Právo na vzdělávání v jazyce národnostní menšiny (§ 11):
(1) Příslušníci národnostních menšin, které tradičně a dlouhodobě žijí na území České republiky, mají právo na výchovu a vzdělávání ve svém mateřském jazyce ve školách, předškolních zařízeních a školských zařízeních za podmínek, které stanoví zvláštní právní předpisy.
(2) Příslušníci národnostních menšin podle odstavce 1 mohou za podmínek stanovených zvláštními právními předpisy zřizovat:
a) soukromé školy s vyučovacím jazykem národnostní menšiny nebo s výukou jazyka národnostní menšiny jako vyučovacího předmětu,
b) soukromá předškolní zařízení a soukromá školská zařízení.

Škola s vyučovacím jazykem národnostní menšiny: Škola, kde se vyučují v jazyce národnostní menšiny všechny, nebo vybrané předměty. V tomto jazyce a z tohoto jazyka se zde i skládá maturitní zkouška.

• Téma

Výkon práv příslušníků národnostních menšin a vzdělávání v jejich jazyce
Aby stát zajistil aplikaci a vymahatelnost práv příslušníků národnostních menšin v praxi, musí zřizovat různé další organizace, které buď na dodržování práv dohlížejí nebo přímo podporují jejich aplikaci. Mezi takové organizace patří Rada vlády pro národnosti. Členy jsou zástupci orgánů veřejné správy, zástupci jedenácti (tj. všech oficiálně uznaných) národnostních menšin. Rada pro národnosti se podílela na vytvoření pravidel dotační politiky (Nařízení vlády č.98/2002), kterou je realizováno právo národnostních menšin na uchování, rozvoje a prezentace kultur národnostních menšin. Kromě toho jsou při různých ministerstvech zřizovány poradní orgány pro otázky národnostních menšin: MPSV - Komise ministra práce a sociálních věcí k realizaci opatření na podporu zaměstnanosti obtížně umístitelných skupin na trhu práce, Ministerstvo kultury - Poradní sbor I. náměstka ministra pro otázky národnostní kultury- členy jsou zástupci národnostních menšin, MŠMT - Poradní skupina pro otázky národnostního školství - cílem je zajišťovat koordinaci postupů v oblasti vzdělávání národnostních menšin na základních a středních školách. Ministerstvo vnitra má rovněž svůj poradní orgán. O práva příslušníků NM se mají povinnost starat i samosprávní celky: obce a kraje.

Pokud se při sčítání lidu (koná se každých deset let) přihlásí v konkrétní obci více než 10% jejích obyvatel k jiné než české národnosti či moravské, obec musí povinně zřídit „výbor pro národnostní menšiny“ – poradní a iniciativní orgán zastupitelstva. Polovina výboru by měla být tvořena příslušníky národnostních menšin. Pokud se při sčítání lidu přihlásí méně než 10% obyvatelstva obce k jiné národnosti, obec tento orgán zřídit může, ale nemusí. V praxi však často bývá problém, že se příslušníci některých národností ke své národnosti z různých důvodů nehlásí. Čísla zpracovaná ze sčítání lidu potom nemají dostatečnou vypovídací hodnotu. Podobně musí kraj zřizovat tzv. „výbor pro národnostní menšiny“ a to tehdy, pokud se v posledním sčítání lidu přihlásilo 5% a více občanů k jiné než české národnosti. Tento orgán je rovněž poradní a iniciátorský.

A do třetice, pokud se v obci přihlásí 10% a více občanů k nějaké jiné než české a moravské národnosti, musí podle školského zákona obec zajistit vyučování v jazyce národnostní menšiny.

Se školami s vyučovacím jazykem národnostní menšiny počítá i současná koncepce společné části maturitní zkoušky. V Centru pro reformu maturitní zkoušky jsou připravovány celostátní standardizované testy z jazyka národnostní menšiny, ale také v jazyce národnostní menšiny.

• Příběhy a příklady

Jednou věcí je zákonná úprava a jednou je praxe. Přestože zákon obecně ukládá obcím povinnost zajišťovat práva národnostních menšin, obce často nehledají konkrétní řešení, které by NM opravdu pomohlo. Zatímco na Těšínsku je běžné, že se na školách s polským vyučovacím jazykem v polštině maturuje, Romové po celé republice nemají ani jednu ZŠ s vyučovacím jazykem romštiny. Často se také stává, že státní, krajské i obecní úřady komunikují s osobou, kterou považují za zástupce dané národnosti, tou však ve skutečnosti není. Naopak, často upřímné snahy o spolupráci odrazuje. Nesmíme zapomínat na to, že od formulace zákona zbývá ještě mnoho kroků k jeho realizaci a že zákon neřeší vše. Stále bude záležet na našich rozhodnutích, jak budeme naplňovat nejen psaný zákon, ale také jeho principy tam, kde není možné do všech podrobností zákon formulovat. Nezapomínejme, že zákon stále vytvářejí lidé, nikde není nic psáno jen tak.

Poslední aktualizace 30.03.2007

• Zdroje

Zákony:

Zákon č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin.

Školský zákon č. 561/2004Sb.

Internet:
Centrum pro reformu maturitní zkoušky ( www.cermat.cz )
Zhřívalová, P. a Valeš, F. (2006). Koncepce politiky vlády vůči národnostním menšinám, antidiskriminační legislativa v ČR a kompetence územně samosprávných celků v oblasti realizace vládní politiky. Praha: AMČR. (www.amcr.cz)