• O co jde v dialogu "Už je chytli? "

Základní otázkou, kterou hrdinové v dialogu řeší, je možnost postihu rasového násilí a případná obrana. Jsou zde konfrontovány dva přístupy – oficiální cesta a pak sebeobrana, kterou razí Daniel. V následujícím textu se zaměříme na obě formy.

• Co je...?

Trestný čin – protiprávní jednání, jehož znaky jsou přesně popsány v trestním zákoně, který také stanoví, jaký trest může být uložen.

Skutková podstata – soubor znaků, které definují jednotlivé typy trestných činů, tedy vlastně konkretizaci jednání pachatele.

Poškozený – osoba, která utrpěla v důsledku trestného činu majetkovou či nemajetkovou újmu a z toho titulu jsou jí přiznána určitá práva v trestním řízení (nahlížet do spisů, žádat o náhradu škody v rámci tzv.adhezního řízení), je to vlastně oběť trestného činu s takto daným procesním postavením.

• Téma

Česká republika patří do mezinárodního společenství, které se zavázalo dodržovat lidská práva, což mimo jiné činí přijímáním závazků formou mezinárodních úmluv. Součástí těchto závazků je i ochrana menšin (etnických, rasových, národnostních, etc.) před diskriminací, a to jak násilnou, tedy před rasistickými útoky, tak nenásilnou, tedy např. diskriminací v oblasti služeb, na trhu práce, atd. Tyto závazky plynou např. z Úmluvy o odstranění forem rasové diskriminace či z Rámcové úmluvy o ochraně menšin.
Je zřejmé, že nelze jednotlivce ochránit před tím, aby stal obětí rasistického útoku. Obsahem závazku je tedy postavit takové činy mimo zákon a jejich pachatele odsoudit. Česká republika tento závazek naplňuje prostřednictvím trestního práva, které zahrnuje i postih rasově motivovaných trestných činů.
Trestný zákon tedy postihuje spáchání následujících trestných činů souvisejících s rasismem, kdy nejprve uvedu speciální trestné činy a poté trestné činy, které mohou, ale nemusí mít rasový podtext.
Trestní činy speciálně související s rasismem:

§ 196
Násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci
Kdo skupině obyvatelů vyhrožuje usmrcením, ublížením na zdraví nebo způsobením škody velkého rozsahu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
Kdo užije násilí proti skupině obyvatel nebo jednotlivci nebo jim vyhrožuje usmrcením, ublížením na zdraví nebo způsobením škody velkého rozsahu pro jejich politické přesvědčení, národnost, rasu, vyznání nebo proto, že jsou bez vyznání, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.
Stejně jako v odstavci 2 bude potrestán, kdo se spolčí nebo srotí k spáchání takového činu.

Podstatou tohoto trestného činu je vyhrožování skupině lidí usmrcením, ublížením na zdraví či způsobením škody dosahující nejméně částky 5. 000 000 Kč, anebo užití násilí proti této skupině lidí z důvodů jejich politického přesvědčení, národnosti, příslušnosti k etnické skupině, rasy, vyznání nebo proto, že jsou bez vyznání.

Ustanovení tohoto paragrafu poskytuje trestně právní ochranu práv a svobod založených ústavním zákonem ( konkrétně Listinou základních práv a svobod).

§ 198
Hanobení národa, rasy a přesvědčení
Kdo veřejně hanobí
některý národ, jeho jazyk nebo některou etnickou skupinu nebo rasu, nebo
skupinu obyvatelů republiky pro jejich politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že jsou bez vyznání
bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta
Odnětím svobody až na tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nejméně se dvěma osobami.

Skutková podstata tohoto trestného činu je naplněna tehdy, pokud pachatel veřejně ( tedy tiskem, filmem, apod., anebo ústně před více než dvěma současně přítomnými osobami) hanobí některý národ, jeho jazyk, některou etnickou skupinu nebo rasu nebo skupinu obyvatelů republiky pro jejich politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že jsou bez vyznání.

§ 198a
Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod
Kdo veřejně podněcuje k nenávisti k některému národu, etnické skupině, rase, náboženství nebo třídě jiné skupině osob nebo k omezování práv a svobod jejich příslušníků, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
Stejně bude potrestán, kdo se spolčí nebo srotí k spáchání činu uvedeném v odstavci 1.

Tento trestný čin postihuje veřejné (tedy více než dvě osoby současně přítomné) podněcování k nenávisti k některému národu, etnické skupině, rase, náboženství, třídě nebo jiné skupině osob nebo k omezování práv a svobod jejich příslušníků. Přísněji postihuje takové podněcování, které je spácháno tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem. Stejně přísně hodnotí, pokud se pachatel aktivně účastní činnosti skupin, organizací nebo sdružení, které hlásají diskriminaci, násilí nebo rasovou, etnickou nebo náboženskou nenávist.

§ 259
Genocidium
Kdo v úmyslu zničit úplně nebo částečně některou národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu
uvede příslušníky takové skupiny do takových životních podmínek, které mají přivodit jejich úplné nebo částečné fyzické zničení,
provede opatření směřující k tomu, aby se v takové skupině bránilo rození dětí,
násilně převádí děti z jedné takové skupiny do druhé, nebo
způsobí příslušníkovi takové skupiny těžkou újmu na zdraví nebo smrt,
bude potrestán odnětím svobody na dvanáct nebo patnáct let nebo výjimečným trestem.
Stejně bude potrestán, kdo se na činu uvedeném v odstavci 1 účastní.

Podstatou tohoto trestného činu je fyzická likvidace lidských bytostí – příslušníků určité národní, etnické, rasové nebo náboženské skupiny a to nejen přímo, ale též nepřímo, uvedením do takových životních podmínek, které k jejich likvidaci ve svém důsledku vedou. Jedná se o zakomponování konkrétní podoby mezinárodních závazků do právního řádu České republiky. Toto ustanovení předpokládá, že není v silách jednotlivce zlikvidovat skupinu lidí, z tohoto důvodu je také zpřísněno oproti jiným trestným činům účastenství - stejný trestní postih jako u pachatele.

§ 260
Podpora a propagace hnutí směřující k potlačení práv a svobod občanů
Kdo podporuje nebo propaguje hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod občanů nebo hlásá národnostní, rasovou, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.
Odnětím svobody na tři léta až osm let bude pachatel potrestán,
spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 tiskem, filmem, rozhlasem, televizí nebo jiným podobně účinným způsobem,
spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny,
spáchá-li takové za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu

§ 261
Kdo veřejně projevuje sympatie k hnutí uvedenému v § 260, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.

§ 261a
Kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické nebo komunistické genocidium nebo jiné zločiny nacistů nebo komunistů proti lidskosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.

Podstavou všech tří citovaných ustanovení je ochrana práv osob všech národnostní, etnik, ras a tříd. Tato ustanovení mají silné historické vazby na smutnou zkušenost lidstva s fašismem a komunismem a do jisté míry je jejich objektem také zabránění šíření či návratu těchto protilidských hnutí – postihují totiž také jednání, kterým je popírání zločinů nacismu či komunismu, jeho zpochybňování, schvalování či ospravedlňování.

§ 263 a
Persekuce obyvatelstva
(1) Kdo za války uplatňuje apartheid nebo páchá jiné nelidské činy vyplývající z rasové diskriminace nebo terorizuje bezbranné civilní obyvatelstvo násilím nebo hrozbou jeho užití, bude potrestán odnětím svobody na tři léta až deset let.
(2) Stejně bude potrestán, kdo za války
a) zničí nebo vážně naruší zdroj základních životních potřeb civilního obyvatelstva v obsazeném území nebo dotykové zóně anebo svévolně neposkytne obyvatelstvu pomoc nezbytnou pro přežití,
b) bezdůvodně oddaluje návrat civilního obyvatelstva nebo válečných zajatců,
c) bezdůvodně přesídluje civilní obyvatelstvo obsazeného území,
d) osídluje obsazené území obyvatelstvem vlastní země, nebo
e) svévolně znemožní civilnímu obyvatelstvu nebo válečným zajatcům, aby se o jejich provinění rozhodovalo v nestranném soudním řízení.
(3) Odnětím svobody na osm až patnáct let nebo výjimečným trestem bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 těžkou újmu na zdraví nebo smrt nebo jiný zvlášť závažný následek.

Podstatou tohoto ustanovení trestního zákona je ochrana života, zdraví a důstojnosti osob v bojových konfliktech na civilním obyvatelstvu, tedy těch, kteří se bezprostředně na bojových operacích nepodílejí. V podstatě se jedná o postih porušování mezinárodních dohod o vedení válek.

Dále je možné zmínit trestné činy, u kterých je motiv rasové nesnášenlivosti postihován zvýšenou trestní sazbou, tedy ty, které známe i v obecné podobě bez rasistického motivu:

Vražda (§ 219 odst. 1,2 písmeno g)
Podstatou trestného činu vraždy je úmyslné usmrcení jiné osoby. Pachatel je postihován přísněji, pokud vraždil jinou osobu pro její rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že je bez vyznání.

Ublížení na zdraví
§ 221 -224
Podstatou těchto trestných činů je ublížení na zdraví, kdy přísněji je posuzován pachatel, jehož motivem byla rasa, příslušnost k etnické skupině, národnosti, politické přesvědčení, vyznání oběti nebo to, že je bez vyznání. Za závažnější formu ublížení na zdraví se považuje tzv.“ těžká újma na zdraví“, která znamená zmrzačení, ztrátu nebo podstatné snížení pracovní schopnosti, ochromení údu, ztrátu nebo podstatné oslabení funkce smyslového ústrojí, poškození důležitého orgánu, zohyzdění, vyvolání potratu nebo usmrcení plodu, mučivé útrapy anebo delší dobu trvající poruchu zdraví.

Vydírání ( § 235 odst. 1,2 písmeno f)
Tento trestný čin trestá takové jednání pachatele, kdy jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl. Opět je přísněji posuzováno, pokud se obětí stala osoba proto, že je příslušníkem jiné rasy, etnické skupiny či národnosti, odlišného politického přesvědčení, vyznání anebo proto, že je bez vyznání.

Poškozování cizí věci ( § 257 odst. 1,2 písmeno b)
Podstatou tohoto trestného činu je zničení, poškození či učinění neupotřebitelnou cizí věc, pokud tím byla způsobena na majetku oběti škoda nejméně 5.000 Kč. Pokud byl tento trestný čin spáchán na věci jiného pro jeho rasu, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že je bez vyznání, je pachatel přísněji potrestán.

Ochranu před násilnou diskriminací nelze zužovat pouze na trestně právní ochranu – tato ochrana je též poskytována zákonem o přestupcích. Přestupky definuje zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Přestupky jsou taková protiprávní jednání, která jsou výslovně označena jako přestupek, buď tímto, nebo jiným právním předpisem.

Konkrétní ochranu před násilnou diskriminací upravuje na poli přestupkového zákona § 49 „ Přestupky proti občanskému soužití
(1) Přestupku se dopustí ten, kdo
a) jinému ublíží na cti tím, že ho urazí nebo vydá v posměch,
b) jinému z nedbalosti ublíží na zdraví,
c) úmyslně naruší občanské soužití vyhrožováním újmou na zdraví, drobným ublížením na zdraví, nepravdivým obviněním přestupku, schválnostmi nebo jiným hrubým jednáním,
d) omezuje nebo znemožňuje příslušníku národnostní menšiny výkon práv příslušníků národnostních menšin,
e) působí jinému újmu pro jeho příslušnost k národnostní menšině nebo pro jeho etnický původ, pro jeho rasu, barvu pleti, pohlaví, sexuální orientaci, jazyk, víru nebo náboženství, pro jeho politické nebo jiné smýšlení, členství nebo činnost v politických stranách nebo politických hnutích, odborových organizacích nebo jiných sdruženích, pro jeho sociální původ, majetek, rod, zdravotní stav anebo pro jeho stav manželský nebo rodinný.
(2) Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) lze uložit pokutu do 1000 Kč, za přestupek podle odstavce 1 písm. b) a c) pokutu do 3000 Kč a za přestupek podle odstavce 1 písm. d) a e) pokutu do 5 000 Kč.“

Praktická aplikace zákonů
Pokud tedy dojde k napadení tak, jak popisuje dialog, je namístě učinit oznámení příslušným orgánům, které jsou odborně nazývány orgány činné v trestním řízení. Jedná se o policii, státní zastupitelství a soudy. Trestní oznámení je možné podat ústně anebo písemně. V daném případě je samozřejmě nejrychlejší zavolat mobilním telefonem (který má patrně každá osoba v ČR mezi 12 –60 lety věku) policii a stručně oznámit, co se stalo. Ta buď přijede na místo činu, nebo vyrozumí oznamovatele, kam se má dostavit a kdy, tedy zda okamžitě, či zda postačí podat svědectví až následující den. V případě, kdy došlo k fyzickému napadení, je vhodné, podle okolností někdy i nezbytné, vyhledat lékařské ošetření a zprávu lékaře přiložit policii ke spisu.
Policie začne vyšetřovat, co se vlastně stalo, a její činnost směřuje k zodpovězení tří zakláních otázek tak, jak to vyžaduje trestní právo, a to:
- zda se daný skutek stal
- zda je daný skutek trestným činem
- zda jej spáchala konkrétní osoba

Prvá otázka, ač vypadá nesmyslně, znamená zjišťování, zda skutečně došlo k sledu událostí tak, jak vyplynuly z důkazů. Policie může například dojít k závěru, že nedošlo k spáchání daného skutku např. podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod panem X.Y v místní hospodě, když vyzýval k odstranění Romů z české společnosti, neboť pouze citoval volební program Republikánské strany, který vzápětí nesouhlasně komentoval, což již oznamovatelé skutku neslyšeli, neboť byli na cestě na místní oddělení Policie ČR.
Pokud však dojde Policie k závěru, že se daný skutek stal, zjišťuje, zda naplňuje skutkovou podstatu trestného činu. V této fázi často dochází k tomu, že jsou skutky, původně vyšetřované jako trestné činy, překvalifikovány na přestupky. S tím často nesouhlasí poškození ani nevládní organizace, které se domnívají, že rasismus je tak zásadní problém, že by veškeré s ním spojené skutky měly být trestnými činy.
Třetí fází pak je dokazování konkrétní osobě, že skutek spáchala ona. Této osobě se v průběhu vyšetřování říká podezřelý, poté, co jsou sebrány důkazy nepochybně prokazující její vinu, je policií vydáno unesení o zahájení trestního stíhání této osoby jako obviněného a od této chvíle se nazývá obviněným. Spisový materiál pak policie uzavře a předá jej státnímu zastupitelství, které jej po prostudování buď vrátí k došetření, anebo na jeho základě vypracuje obžalobu, anebo trestní stíhání vůči obviněnému zastaví. Mějme za to, že státní zastupitelství podá obžalobu. Z našeho obviněného se tak stává obžalovaný a jeho případ putuje k soudu, kde o jeho vině a trestu za ní rozhoduje soud. Soud vychází z návrhu státního zástupce, může však provádět vlastní důkazní řízení. Po vynesení rozsudku má obžalovaný i státní zástupce osmidenní lhůtu pro podání odvolání proti rozsudku a to z jakéhokoli důvodu (např. obžalovaný se bude patrně odvolávat pro to, že je nevinný, státnímu zástupci se třeba nebude líbit, že soud nevyhověl jeho návrhu a uložil trest nižší). Proti rozsudku se může za určitých podmínek odvolat ve stejné lhůtě i poškozený, ale pouze proti té části rozsudku, kterým byla obžalovanému stanovena povinnost nahradit mu majetkovou či nemajetkovou újmu. Tento princip vychází ze zásady, že před nezávislým soudem, který jediný může rozhodovat o vině a trestu, zastupuje společnost, a tedy i poškozeného, státní zástupce. Tedy na pachatele se hledí, že spácháním trestného činu, který je trestním zákonem označen za protiprávní jednání, poškodil společnost jako celek. Její zájem na odsouzení pachatele pak hájí před soudem státní zástupce a poškozený je „mimo hru“, může uplatnit pouze nárok na prokazatelně vzniklou újmu, na zdraví či na majetku. Tento princip bývá především pozůstalými (a to nejen u rasistických trestných činů) nepochopen a právo bývá označováno za nespravedlivé. Často jim připadá, že pachatel vyvázl s příliš nízkým trestem a frustruje je nemožnost oficiálně v rámci trestního řízení vyjádřit přání vyššího trestu.
Pokud se státní zástupce ani obžalovaný neodvolají, rozsudek se po uplynutí lhůty k odvolání stává tzv. pravomocným a z obžalovaného se stává odsouzený.
V případě odvolání (podaným jedním z jmenovaných nebo oběma) putuje případ k tzv. odvolacímu soudu. Pokud trestní případ začal být projednáván v první instanci u okresního soudu (příslušnost soudu stanoví trestní řád, zjednodušeně krajské soudy konají v prvním stupni řízení o trestných činech, pokud na ně zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož dolní hranice činí nejméně pět let), je soudem odvolacím soud krajský. Pokud byl krajský soud první instancí, odvolacím soudem bude soud vrchní.
Odvolací soud znovu případ projedná a buď jej vrátí prvoinstančnímu soudu k novému projednání, nebo jeho rozsudek pozmění anebo potvrdí.
Existují i případy, kdy je možné podat zvláštní opravné prostředky proti pravomocnému rozsudku, konkrétně jde o dovolání, obnovu řízení a stížnost pro porušení zákona, náležitosti i podmínky uplatnění obsahuje trestní řád.
Po pravomocném odsouzení následuje výkon trestu. Pokud byl uložen trest odnětí svobody, pachatel putuje do vězení.

Z dialogu nevyplývají detaily napadení, avšak tak, jak bylo jednání útočníků načrtnuto, bych jej kvalifikovala jako přestupek.

Nutná obrana
Rasově motivované trestné činy, stejně jako ostatní trestné činy, nejsou vždy úspěšně vyšetřeny a jejich pachatelé potrestáni. V důsledku toho mnohdy dochází v komunitách obětí ke snahách vzít spravedlnost či obranu před hrozícím nebezpečím do vlastních rukou.
K takovému postoji dospěl i Daniel se svým boxem. Pokud by došlo k jeho napadení a on se bránil, ačkoli se dopustí násilí proti jinému, nebude se jednat o trestný čin, neboť budou naplněny podmínky tzv. nutné obrany (definované trestním zákonem). O nutnou obranu se jedná tehdy, pokud osoba svým jednáním odvrací hrozící útok. Hranicí nutné obrany pak je, že odvracení útoku nesmí být zjevně nepřiměřené jeho povaze. Pod takovým případem si můžeme představit situaci, kdy skinhead vykřikuje rasistická hesla a Daniel jej zastřelí.

• Příběhy a příklady

V České republice bohužel došlo k desítkám vražd z rasistických důvodů, jejich seznam a popis skutků je možné nalézt např. na http://www.osf.cz/romove/prisliozivot.htm

Poslední aktualizace 30.03.2007

• Zdroje

Odborná literatura:

Trestní zákon (zákon č.140/1961 Sb. ve znění pozdějších předpisů).

Trestní řád (zákon č. 141/1961 Sb. ve znění pozdějších předpisů).

Zákon o přestupcích (zákon č. 200/1990 Sb. ve znění pozdějších předpisů).

Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace ( zákon č. 95/1974 Sb.).

Rámcová úmluva o ochraně národnostních menšin (zákon č. 96/1998 Sb.)