• O co jde v dialogu "Šoupli mě rovnou do kuchyně"?

Daniel je naštvaný a bezmocný. Cítí se být obětí diskriminace a neví si rady. Následující text se pokusí přiblížit oblast diskriminace i možnosti obrany.

• Co je...?

Rasová diskriminace – odlišné zacházení s jednotlivcem nebo skupinou osob motivované jejich odlišností.

Přímá diskriminace - případ, kdy je s jednou osobou méně příznivým způsobem než je, bylo nebo bylo by zacházeno s jinou osobou ve srovnatelné situaci.

Nepřímá diskriminace - případ, kdy navenek neutrální ustanovení, kritérium nebo praxe způsobuje znevýhodnění osob, ledaže je toto ustanovení, kritérium nebo praxe objektivně zdůvodněno legitimním cílem a ledaže prostředky k jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné (takovým odůvodněným případem by třeba bylo přijímání pouze „bílých Čechů“ na pozice tajných agentů, kteří budou působit při vyšetřování podvodů v Konsolidační agentuře.).

Obtěžování - obtěžováním se rozumí jednání, které je druhou fyzickou osobou oprávněně vnímáno jako nevítané, nevhodné nebo urážlivé a jehož záměr nebo důsledek vede ke snížení důstojnosti fyzické osoby nebo k vytváření nepřátelského, ponižujícího nebo zneklidňujícího prostředí.

Sexuální obtěžování - sexuálním obtěžováním se rozumí jakákoliv forma nežádoucího ústního nebo jiného než ústního projevu sexuální povahy, jehož cílem nebo výsledkem je narušení důstojnosti osoby, zejména když se vytváří zastrašující, nepřátelské, ponižující, pokořující nebo urážející prostředí.

Jiné obtěžování - obtěžování z důvodu příslušnosti k pohlaví, sexuální orientace, rasového nebo etnického původu, zdravotního postižení, věku, náboženství či víry a sexuální obtěžování se považuje za diskriminaci.

• Téma

Součástí mezinárodních závazků České republiky je poskytovat ochranu nejen před rasovým násilím, ale též další formou rasismu – rasovou diskriminací. Tento závazek dále vyplývá z členství České republiky v Evropské unii, neboť směrnice č. 43/2000/EC Vnitrostátní právní úprava je pak, na rozdíl od úpravy ochrany před násilnou diskriminací, roztříštěna do mnoha norem veřejnoprávní i soukromoprávní povahy.
Pro přehlednost je použito dělení zajištění vnitrostátního práva na ochranu před nenásilnou diskriminaci veřejnoprávními prostředky a soukromoprávními prostředky. Rozdíl v jejich povaze lze nejjednodušeji vysvětlit tak, že v případě veřejnoprávních prostředků stát svěřil povinnost stíhat příslušná diskriminační jednání určitým orgánům veřejné správy a vybavil je k tomu potřebnými pravomocemi. Občan, který se stal obětí diskriminace, tak oznámí skutek a je na příslušném orgánu veřejné správy, aby prošetřil danou událost, a v případě, že bude diskriminační jednání prokázáno, uložil sankci. Občan není účastníkem řízení, nemá povinnost shánět důkaz o diskriminačním jednání, avšak ani možnost postup dále ovlivňovat. V případě soukromoprávních prostředků ochrany proti diskriminaci občan v podstatě využívá ústavního práva na soudní ochranu. Formou žaloby se domáhá u soudu nápravy věci, je účastníkem řízení, může tedy ovlivňovat průběh řízení zejména v tom, že sám navrhuje důkazy a vyjadřuje se k tvrzení a důkazům žalovaného.
Veřejnoprávní prostředky na ochranu před nenásilnou diskriminací fungují tak, že stát svěřil pravomoc orgánům veřejné správy postihovat diskriminační jednání v oblasti zaměstnání a ochrany spotřebitele, které budou v následujícím textu popsány odděleně.

Zaměstnání
Ochranu před diskriminací v oblasti zaměstnání vymezuje především zákon o zaměstnanosti (zákon č. 435/2004 ve znění pozdějších předpisů). Ten stanovuje povinnost (především zaměstnavatelům) zajišťovat rovné zacházení se všemi fyzickými osobami uplatňujícími právo na zaměstnání; kdy za nerovné zacházení se nepovažuje rozlišování, které je stanoveno zákonem nebo jiným předpisem.Tento zákon zakazuje přímou i nepřímou diskriminaci z důvodu pohlaví, sexuální orientace, rasového nebo etnického původu, národnosti, státního občanství, sociálního původu, rodu, jazyka, zdravotního stavu, věku, náboženství či víry, majetku, manželského a rodinného stavu nebo povinností k rodině, politického nebo jiného smýšlení, členství a činnosti v politických stranách nebo politických hnutích, v odborových organizacích nebo organizacích zaměstnavatelů; diskriminace z důvodu těhotenství nebo mateřství se považuje za diskriminaci z důvodu pohlaví. Za diskriminaci se považuje i jednání zahrnující podněcování, navádění nebo vyvolávání nátlaku směřujícího k diskriminaci.
Za diskriminaci se nepovažuje rozdílné zacházení, pokud z povahy zaměstnání nebo souvislostí vyplývá, že důvod rozdílného zacházení představuje podstatný a rozhodující požadavek pro výkon zaměstnání, které má fyzická osoba vykonávat, a který je pro výkon tohoto zaměstnání nezbytný; cíl sledovaný takovou výjimkou musí být oprávněný a požadavek přiměřený. Tento zákon dále definuje přímou a nepřímou diskriminaci, obtěžování, sexuální obtěžování a jiné obtěžování (Viz "Co je...?")

Pokud dojde k porušování práv a povinností vyplývajících z rovného zacházení nebo k diskriminaci podle uvedeného zákona, má poškozená osoba právo se domáhat, aby bylo upuštěno od tohoto porušování, aby byly odstraněny následky tohoto porušování a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění. Pokud byla ve značné míře snížena důstojnost poškozené osoby nebo její vážnost a nebylo postačující zajištění nápravy tak, jak je výše popsáno, má právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích, o které na její návrh rozhodne soud (zde je přesah do soukromoprávní ochrany, která je popsána níže).

Došlo-li proto k situaci, že uchazeč o zaměstnání byl odmítnut zaměstnavatelem a domnívá se, že odůvodnění bylo formální a hlavním motivem byl jeho národnostní, etnický či rasový důvod, jedná se o diskriminaci podle uvedeného zákona a je zapotřebí písemně informovat orgán kontroly, tedy místně příslušný úřad práce, který je pověřen vykonávat kontrolu v oblasti zaměstnanosti. V podání je třeba uvést jméno, adresu stěžovatele (popřípadě též diskriminovaného pokud za něj podává podnět jiný subjekt), datum a přesné vylíčení průběhu jednání se zaměstnavatelem.

Ochrana spotřebitele
Ochrana spotřebitele před diskriminací v široké oblasti služeb je upravena zákonem č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů.

Ten chápe ochranu před diskriminací spotřebitele tak, že prodávající se nesmí při prodeji výrobků a poskytování služeb chovat v rozporu s dobrými mravy; zejména nesmí žádným způsobem spotřebitele diskriminovat. Jinými slovy prodávají nesmí někomu upírat poskytování svých výrobků nebo služeb proto, že je např. odlišné rasy či národnosti. Stát svěřil na tomto poli kontrolní a s tím spojenou sankční pravomoc České obchodní inspekci, která je oprávněna při zjištění takovéhoto nezákonného jednání uložit poskytovateli služby pokutu až do výše 1.000 000 Kč, kdy při stanovení výše pokuty se přihlíží k povaze protiprávního jednání a k rozsahu jeho následků. Za opakované porušení povinností v průběhu jednoho roku lze ukládat pokutu až do výše 2.000 000 Kč.

Obdobně jako v případě diskriminace v oblasti zaměstnání je tedy zapotřebí podat stížnost České obchodní inspekci, která bude obsahovat přesný popis události, datum a kontakt na stěžovatele.

Soukromoprávní prostředky na ochranu před nenásilnou diskriminací
Občan, který se stal obětí nenásilné diskriminace, má tedy kromě možnosti obrátit se na příslušný orgán veřejné správy pověřený postihem takové diskriminace řešit věc sám cestou soudní žaloby. Kromě diskriminace v oblasti zaměstnání či ochrany spotřebitele tak může učinit i v případě diskriminace v přístupu ke vzdělání, zdravotní a sociální péče, apod.

Obecným principem civilních soudních sporů je, že musím prokázat důkazy to, co tvrdím. Novela občanského soudního řádu zakotvila do diskriminačních sporů tzv. přenesené důkazní břemeno, konkrétně v paragrafu 133 a ( zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů). To znamená, že pokud ten, kdo byl diskriminován a domnívá se, že k diskriminaci došlo kvůli jeho pohlaví, rasovému nebo etnickému původu, náboženství, víře, světovému názoru, zdravotnímu postižení, věku anebo sexuální orientaci, podá k soudu žalobu, soud má za to, že k diskriminaci skutečně došlo, dokud žalovaný neprokáže opak. Stručně shrnuto, žalovaný bude muset prokázat, že se diskriminačního jednání, ať už z jakéhokoli důvodu, nedopustil.

Toto přenesené důkazní břemeno se uplatní ve věcech diskriminace v pracovněprávní oblasti, dále ve věcech poskytování zdravotní a sociální péče, přístupu ke vzdělání a odborné přípravě, přístupu k veřejným zakázkám, členství v organizacích zaměstnanců nebo zaměstnavatelů a členství v profesních a zájmových sdruženích a při prodeji zboží v obchodě nebo poskytování služeb.

V dialogu řešený případ je dle mého názoru klasickým případem přímé diskriminace a to včetně zkušenosti s hledáním brigády.

• Příběhy a příklady

Přímá diskriminace
Paní BB je učitelkou českého jazyka, který učí převážně v kurzech určených pro romské studenty. Je totiž také Romka a uvědomuje si, jak je důležité pro romskou menšinu, aby dokonale ovládala jazyk majority. Po semináři pro učitele češtiny zašla do nedalekého rychlého občerstvení. Tamní obsluha ji požádala, jakmile se zařadila do fronty, aby odešla, protože v jejich podniku nechtějí Romy. Paní BB odešla a cítila se velmi ponížená.

Nepřímá diskriminace
Malé město na severní Moravě se rozhodlo, že nebude nadále podporovat nepřizpůsobivé občany a změnilo pravidla přidělování obecních bytů. Nově si mohl přihlášku o přidělení obecního bytu podat pouze dospělý občan České republiky s trvalým pobytem v tomto městě alespoň dva roky a s nejméně pět let čistým trestním rejstříkem. Podmínka čistého trestního rejstříku znemožnila 90% tamní romské komunity ucházet se o přidělení bytu.

Poslední aktualizace 30.03.2007

• Zdroje

Odborná literatura:

Zákon o zaměstnanosti (zákon č. 435/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů)

Zákon o ochraně spotřebitele (zákon č. 634/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů)

Občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů)

Evropská direktiva 43/2000/EC, kterou se zavádí rovné zacházení s osobami bez ohledu na etnický původ.