• O co jde v dialogu "Sehnat práci není snadné"?

Téma cizinci a pracovní trh patří k ožehavým záležitostem. Možná právě proto je s tímto tématem spojeno spousta mýtů. Často například slýcháme argument, že „cizinci nám tu berou práci“ (a to obecně, nejen v České republice).

Na následujících stránkách bychom rádi podali přesnější informace o tomto tématu. V dialogu samotném si můžeme všimnout, že strach ze ztráty pracovního místa se týká jak cizinců, tak českých občanů (maminka Pavly). Avšak pro některé cizince může mít ztráta pracovního místa podstatně závažnější životní důsledky – nejenže nemají nárok na žádnou podporu v nezaměstnanosti, a to i přesto, že zde platí daně a odvádějí platby sociální pojištění, ale pokud zde pracují na základě konkrétního pracovního povolení, se ztrátou zaměstnání jim navíc okamžitě končí i účel pobytu a musí opustit zemi.

• Co je...?

Zaměstnání je práce vykonávaná u zaměstnavatele za odměnu, mzdu, a to na základě podepsané smlouvy mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem.

Ekonomicky aktivní obyvatelstvo jsou zaměstnanci, podnikatelé, včetně osob majících vazbu na tuto činnost, i když ji současně nevykonávají (nemoc, mateřská dovolená apod.) spolu s nezaměstnanými. Ekonomicky neaktivní jsou tedy například děti do 15 let, osoby, které nemohou ze zdravotních důvodů vykonávat zaměstnání, důchodci, kteří nejsou zaměstnaní či nepodnikají.

Nezaměstnanost je podíl nezaměstnaných ze všech ekonomicky aktivních v dané společnosti. Za nezaměstnaného je považován ten, kdo je v produktivním věku, nemá příjem za zaměstnání či z podnikání, je dočasně uvolněn z práce a očekává opětovné zaměstnání, aktivní zaměstnání či podnikání hledá a je ochoten do zaměstnání či podnikání nastoupit. V každé společnosti existuje určité množství nezaměstnaných.

Trh práce je pomyslný prostor, kde se setkávají ti, kteří nabízejí pracovní příležitosti, zaměstnavatelé a ti, kteří nabízejí svou práci za určitou mzdu, potenciální zaměstnanci. Společenská a hospodářská situace, osobnostní výbava jedinců a možnosti firem mohou v mnoha případech bránit, či naopak podporovat přístup zaměstnavatelů či potenciálních zaměstnanců na trh práce.

Pracovní alternativy zaměstnání jsou všechny jiné způsoby práce, které člověk nevykonává za mzdu u zaměstnavatele. Mezi ně patří zejména podnikání, zemědělská samoživitelská činnost, domácí práce, koníčky, dobrovolné práce apod.

• Téma

Cizinci na trh práce vstupují jako zaměstnavatelé i jako zaměstnanci. Jejich vstup na trh práce ČR je stejně jako u občanů ČR ovlivněn mnoha společenskými, hospodářskými i individuálními podmínkami.

Zahraničním firmám jsou často poskytovány určité podnikatelské výhody (např. daňové úlevy), často za splnění podmínek vytvoření nových pracovních míst či infrastruktury v zemi. Jako zaměstnanci vstupují cizinci na trh práce buď přímo jako odborníci na základě zvláštního povolení k zaměstnání, o které je v zemi zájem nebo na základě povolení k zaměstnání, které je třeba si vyřídit před příchodem do ČR. Bez tohoto povolení nelze být zaměstnán. Toto povolení je navíc vždy vydáno na konkrétní pracovní místo a pozici. To vylučuje nejen změnu místa, ale i změnu pracovní pozice. Pro ně je vždy nutné žádat o nové pracovní povolení. Velká část cizinců však vstupuje do ČR za jiným účelem pobytu, než je zaměstnání (sloučení rodiny, podnikání, studium, žadatelé o azyl apod.).

Cizinci vstupující na trh práce narozdíl od českých občanů musejí překonávat legislativní a administrativní bariéry a zároveň i bariéry socio-kulturního charakteru. Příchozí cizinci často neumějí česky, často nemají v ČR uznané vzdělání, kterého dosáhli v zemi původu, neznají konkrétní podmínky zaměstnávání v ČR, neznají zdejší zvyky apod. Všechny tyto a mnoho dalších souvisejících překážek mohou vést k tomu, že cizinci volí raději jinou formu práce, než je zaměstnání: podnikání, domácí práce, práce v jiných podmínkách, než ošetřuje zákon o zaměstnanosti ČR. Cizinecké komunity často mohou nahrazovat složitý administrativní a legislativní systém svou vlastní organizací práce, vytvářejí vlastní paralelní strukturu v rámci zdejšího trhu práce. Ty jsou v něm v současnosti nejen pevně zakořeněny, ale ovlivňují i další faktory, jako jsou ceny práce, ceny služeb apod. Takovým organizacím říkáme například zprostředkovatelny práce nebo podnikatelský servis. Zmíněné organizace jsou často jedinou pomocnou rukou, kterou cizinec s nedostatkem informací může využít k tomu, aby se v ČR udržel. Někdy jako v případě tzv. klientského systému se však, bohužel, pohybují též na hraně zákona. K jejich fungování však více než vůle cizinců přispívá často netransparentní prostředí při udělování pracovních víz, povolení k zaměstnávání cizinců i nedobré zvyky českých zaměstnavatelů. Ti často využívají práce cizinců jako levné námezdní síly, přičemž porušují různé předpisy dané zákoníkem práce, zákonem o zaměstnanosti, pravidla týkající se minimální mzdy, bezpečnosti práce apod. Tento systém nejenže z pracovních migrantů často vytváří na něm závislé otroky, ale zabraňuje možnosti jejich integrace, zbavuje je též jejich individuální zodpovědnosti a práv.

Tzv. klientský systém: Systém rozšířený při zaměstnávání ukrajinských a ruskojazyčných dělníků v ČR. Jeho podstatou je „ochrana“ určitého počtu dělníků jedním klientem, který zařizuje veškeré administrativní úkony, zajišťuje např. i ochranu před mafií a za své služby si ze mzdy těchto dělníků odvádí určité procento. Původně neoficiální struktura klientů se postupně transformovala v síť zprostředkovatelských agentur, princip fungování systému však zůstal prakticky nezměněn.

Další struktury se vytvářejí např. u Vietnamců – tzv. servis. Tento servis cizincům zprostředkovává překlady dokumentů, zařizuje vystavení dokladů u českých úřadů místo cizince, poskytuje právní poradenství a jinak vyjednává za své zákazníky s českou stranou. Vytváří se tak prostor pro přijímání různých úplatků, pro vzniknedorozumění vinou zprostředkovatele a také některé ilegální aktivity. Existence takového servisu je dána zejména tím, že spolu česká a vietnamská strana dosud příliš intenzivně nekomunikují ve věcech příchodu hlavní vlny vietnamských migrantů do ČR. Tito noví migranti nedostali od ČR žádnou informační podporu, oni sami příliš mnoho informací nejsou schopni vyhledat,a to zejména kvůli jejich jazykovému handicapu a jejich primární motivaci k návratu do VSR.

Pro úplnost je dobré uvést ještě několik čísel. V roce 2004 pracovalo v ČR 173 203 cizinců, z toho pak 62 % v postavení zaměstnanců a 38 % s platným živnostenským oprávněním. Lze tedy říci, že cizinci stále tvoří jen nepatrnou část pracovní síly v ČR. Na druhou stranu jsou cizinci často zaměstnáváni na pracovních místech, o které čeští občané nemají zájem (levné stavební práce, práce zdravotní sestry apod.). Existují studie dokazující, že zahraniční pracovníci a jejich působení na trzích práce nejen v ČR či v Evropě, ale i v Severní Americe značně prospívají jejich ekonomickému růstu a často vyplňují mezery na mnohdy ne zcela funkčním a flexibilním trhu práce. I v ČR je celá řada firem, které se otevřeně hlásí k faktu, že by bez zahraničních pracovníků nemohly fungovat a uvažovaly by o přesunutí své činnosti jinam. Jaký by to mělo dopad na lokální i celostátní ekonomiku, daňový a sociální systém, snad ani není třeba vysvětlovat.

Zkusíme se teď podívat na pracovní trh očima rodičů našich hrdinů. Souhrnem lze říci, že jsou cizinci na trhu práce vnímáni dle typu pobytu. Občané EU, cizinci s trvalým pobytem a azylanti mají velmi podobné podmínky jako občané ČR, pro jednotlivé skupiny platí vždy určitá specifika.

Zaměstnávání cizinců: Maminka Olgy shání pracovní místo a nedaří se jí to. Protože má dlouhodobý pobyt – vízum za účelem sloučení rodiny, musí získat tzv. pracovní povolení. Jenže takové pracovní povolení může získat jen na konkrétní pozici, u níž úřad práce prověřuje, jestli na dané pracovní místo nelze přijmout českého občana. Teprve pokud je tato podmínka splněna, může na toto místo dostat povolení maminka Olgy. Navíc musí mít též zaměstnavatel povolení od úřadu práce zaměstnávat cizince, čímž se šance Olžiny maminky ještě zmenšují. Pokud by přesto takového zaměstnavatele a takové místo sehnala, tím to pro ni věc neskončí, neboť na základě tohoto povolení musí též změnit tak zvaný účel pobytu a požádat o vízum za účelem zaměstnání. Naštěstí dnes by už toto „překvalifikování“ pobytu mohla získat v ČR bez nutnosti vycestovat a požádat o nové vízum na zastupitelském úřadu ČR v zahraničí. V ještě jiné situaci byli rodiče Jamiho, kteří žádali o azyl. V prvním roce azylové procedury nesměli pracovat vůbec, pak na pracovní povolení. Když ale azyl dostali, jsou na tom vlastně lépe než rodiče Olgy, protože pro ně platí stejná pravidla jako pro všechny osoby s trvalým pobytem.

Podnikání a cizinci: Zkusme si představit, že Olga tady má ještě strýčka, který by chtěl začít podnikat. Když bude mít strýček trvalý pobyt v ČR, může podnikat stejně, jako kdyby byl českým občanem. Když bude mít vyřízený živnostenský list v ČR, může požádat o vízum za účelem podnikání. Dále již podniká jako kterýkoliv český podnikatel s veškerými povinnostmi a právy z toho vyplývajícími. Jako podnikatel zde pobývá i tatínek Suong. Často se podnikatelského víza díky jeho poměrně jednoduchému získání cizinci využívá i tam, kde je to dle zákona vlastně zakázané – v případě, že osoba de facto vykonává činnost zaměstnance (tzv. Švarc systém). Proto se normy i dohled na touto činností v poslední době značně zpřísňují.

Nezaměstnanost cizinců: Maminka Olgy v rámci svého pobytového režimu vlastně nemůže být vedena jako nezaměstnaná, tzn. evidovaná na úřadu práce. Tato možnost je totiž vyhrazena jen cizincům s trvalým pobytem a azylantům. Pokud by práci, jak řečeno výše, získala a poté ztratila, skončil by i účel jejího pobytu za účelem zaměstnání. Pokud by mezitím skončila i platnost jejího víza za účelem sloučení rodiny (mj. i tím, že by jeho platnost ukončila cizinecká policie), musela by ukončit svůj pobyt v ČR, resp. požádat o nové vízum. Tatínek tady už ale žije více než 10 let, a tak může požádat o trvalý pobyt. Ten by pak mohl být i nezaměstnaný, aniž by to ohrozilo jeho možnost zůstat v ČR. Maminka i Olga navíc mohou nyní požádat o trvalý pobyt již po pěti letech od udělení víza nad 90 dnů a po nepřetržitém pobytu v ČR.

• Příběhy a příklady

Rodiče našich hrdinů, stejně tak jako čeští úředníci, narážejí při hledání práce na různé potíže. Zaměstnanci úřadů práce a cizinci často neznají společný jazyk, kterým by se dorozuměli. Všechny formuláře jsou navíc pouze v českém jazyce. A tak se často stává, že cizinec, i když se česky domluví, nerozumí přesně všem pojmům ve formuláři (ostatně, zkusme si představit anglický nebo německý formulář – i při dobré schopnosti dorozumět se daným jazykem to může být pro nás pěkný oříšek).

V některých regionech, zejména s velkou nezaměstnaností, je také složité najít motivaci českých úřadů k zaměstnávání cizinců s trvalým pobytem či azylem, když nemohou nabídnout práci ani českým občanům. Někteří zaměstnavatelé navíc preferují zaměstnávání (nejen) cizinců tzv. načerno. Kromě toho, ač mají cizinci s trvalým pobytem a azylem de iure stejná práva a povinnosti, jejich zaměstnavatel má jednu povinnost navíc: musí o jejich zaměstnání informovat příslušný úřad práce pro účely statistiky. I tento aspekt však představuje určitou administrativní námahu a může hrát při rozhodování o zaměstnávání těchto lidí pochopitelně svou roli.

Zaměstnavatelé se mohou rozhodnout zaměstnávat též cizince – občany zemí mimo EU bez trvalého pobytu či azylu. Jenže takové rozhodnutí je stojí administrativní práci a peníze. Zaměstnavatel musí předem nahlásit volné pracovní místo na úřadu práce, musí požádat o povolení získávat zaměstnance ze zahraničí a také zaplatit poplatek 2000,- Kč. O věci pak rozhoduje úřad práce – to znamená, že zaměstnavatel nemá jistotu, že takové povolení dostane. O pracovní povolení musí navíc žádat i cizinec a i on musí platit – tentokrát 500,- Kč.

Pan Vasyl přišel do ČR za prací. Bylo mu jasné, že doma na Ukrajině nebude moci dopřát svým dětem dobré vzdělání, protože ho zkrátka nezaplatí. Sám vystudoval hru na saxofon a učil několik let na střední škole hudební výchovu.

Když přišel do ČR, zjistil, že z učitelského platu jen těžko zaplatí nájem. Sehnal si tedy práci, zajistil si patřičné pracovní povolení a požádal o nové vízum. Dokud tyto věci nebyly vyřízeny, nemohl původní pozici opustit – jinak by musel vycestovat za hranice ČR a v Kyjevě či jinde čekat několik týdnů na rozhodnutí českých úřadů. Poté tedy začal pracovat jako námezdní dělník a naučil se všechny práce, které mohou být potřebné na drobných stavbách (zedničinu, obklady a dlažby…).

Rozhodně si ale nestěžuje. Je tady už několik let i se svou ženou a dětmi, naučil se česky, dětem platí soukromou školu, kde se toho podle něj naučí víc. K hraní na saxofon se už ale vrátit nechce – stejně by se tím neuživil.

Poslední aktualizace 30.03.2007

• Zdroje

Odborná literatura:

Český statistický úřad (2005). Legislativní a praktické podmínky ekonomické aktivity cizinců na území ČR. http://www.czso.cz/ciz/cizinci.nsf/i/ekonomicka_aktivita

Moree, D. (2005). „Work in Prague“ i pro cizince. Podnikatelské lobby, leden 2006.

Internet:

http://www.czso.cz/ciz/cizinci.nsf/i/ekonomicka_aktivita

www.domavcr.cz

www.cizinci.cz